PODVOD STOROČIA - GLOBÁLNE OTEPĽOVANIE

Světová klimatologie je rejdištěm podvodníků, kteří ve snaze udržet tok peněz dělají podvody s daty, 

aby pobláznili co nejvíc lidí a ten tok peněz který do toho sype celý svět se nezastavil.

 Al Gore 

 - hovorca podvodníkov

 

 Dva grafy teplotného vývoja:

 Hore podvodný hokejkový

 graf klimatologickej mafie

 Dole graf vynesený podľa 

 reálne nameraných hodnôt

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   Každý kdo umí číst ví, že všechno začalo takzvanou „oteplovací hokejkou“ která ukazovala jak se prudce zvedá teplota naší planety a vyvolala ve světě ten obrovský boj proti globálnímu oteplení. Ten kdo chtěl být IN tak jako argument vždy použil graf teplot a o něm se nesmělo diskutovat. Ale jak se ukázalo tak už ten graf byl podvod.

   Josef Zemánek napsal v září 2009 - Světovou klimatologií otřásl skandál nevídaných rozměrů a patrně i nevídaných dopadů. Při zpětném rozboru dat z poloostrova Jamal získaných analýzou letokruhů borovic, na jejichž základě byla vytvořena tzv. "globálně oteplovací Mannova hokejka", došlo ke zjištění, že analýza letokruhů byla hrubě zmanipulována či přímo padělána. Britský klimatolog Keith Briffa (vedoucí autor IPCC ve věcech rekonstrukce klimatu) totiž pověstnou Mannovu hokejku vytvořil ze vzorku pouhých 15 borovic, což před vědeckou veřejností 10 let tajil. Na prudký nárůst teplot ve 20. století přitom poukazovala pouze jedna borovice  z uvedeného vzorku! Tato jediná borovice s růstovou anomálií proto hrubě zkreslila výsledky celé klimatické Briffovy analýzy. Pokud by Keith Briffa namísto vzorku 15 borovic použil dostupné záznamy letokruhů několika desítek borovic (úmyslně je odfiltroval), nebo by zmíněnou "anomální" borovici ze vzorku rovnou odstranil, žádná globálně oteplovací hokejka posvěcená IPCC by nevznikla.

   Ono to podezření, že se děje něco nepatřičného vyplývalo už z faktu, že kdokoliv se vyjádřil proti té hysterii s globálním oteplením tak byl „oteplovači“ hned ukřičen a ti významnější byli označováni za pomatence, kteří tomu nerozumí, tak jako u nás Klaus. Jen tak se mohlo stát, že letokruh jedné borovice přišel už svět na obrovskou sumu peněz a bojujeme proti CO2 jako proti třídnímu nepříteli.

  Klimatologové zveličují vliv lidí na oteplování, naznačuje únik dat

   Ti, kdož nevěří na souvislost mezi lidskou činností a globálním oteplováním, se teď radují. Klimatické skeptiky, jak se jim už delší dobu říká, potěšila aféra kolem úniku dat z prestižního britského vědeckého střediska. Naznačuje, že si vědci studie o vlivu člověka na oteplování přibarvují. 

   Co se stalo? Minulý týden se někdo - nejspíš hackeři - naboural do serveru centra pro výzkum klimatu na univerzitě v britském Norwichi a ukradl tisíce dokumentů a e-mailů, které si mezi sebou vyměňovali přední světoví klimatologové. Tedy lidé, jejichž vědecké výsledky mají vliv na rozhodování politiků, a tím také na obrovské toky peněz.

   Ukradená data se hned objevila na internetu. A způsobila poprask. Vědci si totiž v e-mailech dopisují o tom, jak manipulují s daty, jak uhlazují výsledky bádání, jak programově vytvářejí názorovou jednotu a odmítají komukoliv poskytnout "surové", nezpracované výsledky svých výzkumů.

   A také jak se pokoušejí vyřadit oponenty z veřejné debaty. Třeba tím, že se jim různými kličkami brání v publikování v odborných časopisech. Podle skeptiků je korespondence (zahrnující zprávy od roku 1996 až do poloviny letošního listopadu) jednoznačným důkazem, že klimatologové si zdaleka nejsou tak jisti vlivem lidské činnosti na vzestup teploty. A právě kvůli této nejistotě a vnitřním rozporům zkreslují realitu, aby jejich převládající názor nebyl ohrožen či zpochybněn.

   Jen pro pořádek, oním převládajícím názorem je přesvědčení, že lidé mají na globální oteplování rozhodující vliv. "Když se na to zeptáte stovky klimatologů, pětadevadesát z nich řekne, že člověk má na svědomí víc než polovinu klimatických změn," říká Ladislav Metelka, klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu.

   Inkriminovaní badatelé se brání. E-maily jsou podle nich účelově vybrané, aby vědeckou komunitu co nejvíc poškodily. Zdůrazňují, že načasování úniku není náhodné - za dva týdny v Kodani začíná velká konference, na níž se země světa mají dohodnout na nástupci takzvaného Kjótského protokolu o snižování emisí. S teorií řízeného úniku souhlasí i Metelka. "Má to nejspíš ten účel, poškodit Kodaň," říká.

   "Trick" s teplotami

   Aco že je v e-mailech tak skandálního? Tak třeba přední americký klimatolog Kevin Trenberth líčí kolegovi trik s teplotními hodnotami (jak vyřadil ty údaje, jež ukazují na pokles teplot). Použité slovo "trick" si jeho oponenti překládají jako "podvod", kdežto on sám říká, že měl na mysli "chytré řešení".

   Phil Jones z centra, z něhož byly dokumenty ukradeny, zase líčí kolegovi z Pensylvánie, jak se z důležité mezinárodní zprávy chystá vyřadit práce těch vědců, kteří vliv člověka na oteplování popírají.

   V souvislosti s únikem informací pochopitelně vyvstává mnoho otázek. Kdo data ukradl a proč? Chtěl zpochybnit kodaňskou konferenci, která bude už tak poněkud bezzubá? Co celá věc vypovídá o vědecké komunitě? A někteří jdou ještě dál, když se ptají: Můžeme teď ještě klimatologům vůbec věřit?

   "Může to uškodit důvěryhodnosti klimatologů a bude na nich, aby prokázali, že s ničím nemanipulovali," soudí Metelka. Na druhou stranu říká, že inkriminované vědecké středisko je jen jedním z mnoha.

   Celá věc má ještě jeden, lidský rozměr. Pisatelé se v e-mailech nevybíravě vyjadřují o oponentech z řad vědců či novinářů. A v jednom případě se dokonce cynicky radují ze smrti jednoho klimatického skeptika.

   Ukazuje to na skutečnost, že vědci jsou taky jenom lidé. S výsledky naší práce to nemá nic společného, obhajují se. "Newton byl možná osel, ale teorie zemské přitažlivosti funguje," řekl deníku New York Times klimatolog NASA Gavin A. Schmidt.

 

   Vědeci a podvodníci..

   Časopis Nature v roce 1998 publikoval proslulou studii Michaela E. Manna a jeho kolegů, která bývá mezi zasvěcenci přezdívaná jako rekonstrukce MBH98. Jde o rekonstrukci změn průměrné teploty na severní polokouli za poslední tisíciletí. Na veřejnosti je její zásadní výstup známý díky svému tvaru jako Hokejkový graf (Hockey Stick Graph), z něhož klimatičtí alarmisté záhy vytvořili logo klimatické změny, symbol dramatického nárůstu teploty v posledních desetiletích, znázorněného čepelí zmíněné hokejky. Před publikací Hokejky mezi vědci převažoval názor, že v období Středověkého klimatického optima (Medieval Warm Period), zhruba mezi lety 800 až 1300, bylo klima teplejší, než je dnes a že případné nynější oteplování není zase tak moc zajímavé. 

   Hokejka všechno změnila. Stala se pandou velkou celého oteplovacího hnutí. V roce 2001 ji uvedl do síně slávy IPCC ve své 3. hodnotící zprávě a od té doby Hokejka úspěšně infikovala vládní weby, i nesčíslné další mediální prezentace a publikace.

   V roce 2003 se do boje proti Hokejce pustili pánové Ross McKitrick a Stephen McIntyre, kteří měli vážné pochybnosti o její věrohodnosti. Časem se jim podařilo prokázat, že statistika použitá při konstrukci Hokejky trpí vážnými nedostatky a že její tvar do značné míry určuje podezřelý soubor dat letokruhů dlouhověkých borovic z oblasti Sheep Mountain. V tu chvíli vypukl skandál, který posléze řešila i Americká národní akademie věd a Kongres. Dva expertní panely daly v podstatě za pravdu kritikům Hokejky, přičemž jeden z panelů dodal, že tvar Hokejky potvrzují další studie publikované po roce 1998. Tento výrok se pak objevil i ve 4. hodnotící zprávě IPCC z roku 2007. Druhý panel expertů, vedený statistikem Edwardem Wegmanem ovšem prohlásil, že tyto další studie nebyly nezávislé, ale že je psala stále jedna a ta samá skupinka vědců přezdívaných Hokejový tým nebo Hokejisti, kteří se jenom střídali v pořadí autorů a že tyto studie jen přežvýkávaly stále stejná klimatická data – pocházející právě z Hokejky.

   Analýzy klimatu jako je Hokejka využívají proxy data, čili nepřímé údaje typu obsah izotopů v vrstvách ledu nebo uspořádání letokruhů ve dřevě, z nichž paleoklimatologové nějakým trikem odvodí, jaké klima panovalo v příslušném období historie. Pozoruhodné je, že ve většině známých souborů proxy dat nevypadá klima 20. a 21. století nijak dramaticky. Tvar hokejky v rekonstrukcích klimatu podle všeho dělají pouhé dvě série proxy dat – borovice ze Sheep Mountain, které by podle závěrů expertů Americké národní akademie věd rozhodně neměly být k podobným analýzám používány a pak proxy data z letokruhů stromů z oblasti poloostrova Jamal, severně od Uralu, která analyzoval britský klimatolog Keith Briffa.

   Dotyčný Briffa roku 1995 publikoval studii, v níž popíral existenci Středověkého klimatického optima. Pikantní je, že se přitom opíral o pouhé tři záznamy letokruhů z polárního Uralu. O něco později jeho kolega F.H. Schweingruber vytvořil mnohem větší soubor dat ze stejné oblasti, z něhož vyplývalo něco naprosto jiného – klasicky horké středověké klimatické optimum a nijak klimaticky výjimečný konec tisíciletí. Briffa se Schweingruberem to nikdy nepublikovali a celý soubor dat z polárního Uralu ze svých dalších článku vyřadili.

   Briff pak v roce 2000 zpracoval data z nedalekého poloostrova Jamal a tak vznikl tvar Hokejky. 900 let stále stejná teplota a pak strmý nárůst na konci tisíciletí. Tato proxy série vznikla z utajovaného počtu letokruhových záznamů a Briffa tvrdošíjně odmítal komukoliv poskytnout hrubá primární data. Od té doby neuplynul rok, aby v některém prestižním vědeckém časopisu nevyšel minimálně jeden článek, který by zahrnoval Briffovy proxy data z Jamalu a především díky nim dokládal tvar Hokejky. Právě na tyto články se odvolával IPCC, když obhajoval Hokejku, přičemž sám Briffa osobně byl vedoucím autorem IPCC ve věci rekonstrukce klimatu, takže není třeba pochybovat o jistém střetu zájmů.

   Je zcela udivující, že se tyto články objevovaly v nejprestižnějších časopisech typu Nature nebo Science a přesto žádný editor či recenzent po Briffovi nikdy nepožadoval jeho původní data z Jamalu a to ani přes opakované žádosti McIntyra a dalších odborníků. Pak ale Briffa udělal osudnou chybu. V roce 2008 se Schweingruberem a dalšími kolegy publikoval studii v britském časopise s letitou historií Philosophical Transactions of the Royal Society a opět v ní přežvýkal ta stejná data z Jamalu se stejným výsledkem. Zmíněný britský časopis má ale shodou okolností neobyčejně tvrdá pravidla pro sdílení použitých vědeckých dat. Tentokrát se McIntyrovi nakonec podařilo přimět redakci Philosophical Transactions of the Royal Society, aby po značných průtazích donutila Briffu jeho bájeslovná data z Jamalu zveřejnit.

   Došlo k tomu před několika dny a od té chvíle se rozrůstá závažný skandál. Vyšlo najevo, že tvar Hokejky v datech z Jamalu dělají záznamy letokruhů z 10 živých stromů z roku 1990 a 5 živých stromů z roku 1995. To ale prý nestačí na sestavení důvěryhodných proxy dat. Za 18. a 19. století je v datech z Jamalu vždy alespoň 30 záznamů na rok. A není v nich žádné oteplování. Hokejku tedy vytváří nejméně spolehlivá část souboru dat z Jamalu.

   To ale není všechno. McIntyr prohledal paleoklimatické databáze a snadno našel 34 dalších dostupných, recentních a použitelných záznamů letokruhů z poloostrova Jamal. Je dost šokující, že jejich autorem je opět Briffův blízký spolupracovník Schweingruber. Briffa tedy o nich zjevně musel vědět. Když se tahle data přidají do proxy série z Jamalu, používané v zásadních rekonstrukcích klimatu posledního desetiletí, tak se stane zázrak. Proslulá Hokejka zmizí jako pára nad hrncem a z dat nesměle vykukuje staré dobré Středověké klimatické optimum. Takové kombinování dat přitom není nic neobvyklého, Briffův tým ho běžně používal a to i v případě, kdy měli k dispozici lepší soubor dat, než očividně nedostatečná data z Jamalu.

   Tady ale končí veškerá legrace. Nejde o nevhodně použitou statistiku nebo nepřesné měření. Pokud je to celé pravda, tak ve vzduchu visí záměrné falšování výsledků a bezostyšný podvod s  dalekosáhlými důsledky. Pořadatelé klimatické sešlosti v Kodani podle všeho dostali takřka v předvečer pěkně vypečený dárek, především díky obdivuhodné vytrvalosti McKitricka, McIntyra a dalších. McKitrick ve svém článku v National Postu nekompromisně obviňuje skupiny kolem IPCC z konfliktu zájmů, zjevné manipulace dat s cílem zmást odborníky i veřejnost, zamlčování nepohodlných výsledků a zcela nedostatečné kontroly. V posthokejkovém grafu ze 4. zprávy IPCC z roku 2007, kterému se přezdívá Špagetový graf, jsou sice už asi ta nejhorší zvěrstva odstraněna, přesto i tento graf čelí kritice. 

   Nicméně, každý, kdo se kdy vítězoslavně oháněl Hokejkovým grafem, by se teď měl nějaký čas plížit kanalizací. Je to tohle konec globálního oteplování? Asi ne, ale bitva mezi proklamovanými dobrými úmysly světícími prostředky a nezávislou transparentní vědou pokračuje.